Tak třeba dneska:
Než jsem dorazila do práce, koupila jsem si do kastrůlku v bufetu oběd – za každý oběd jedno razítko, za deset razítek jeden oběd zadarmo – no nesbírejte razítka!
A to jsem se ještě musela zastavit v lékárně, vyzvednout léky na recept. Za to dávají jedno razítko, za deset razítek je sleva 7 % a šumivé multivitamíny - tomu neodolám!
Cestou z práce se stavím v potravinách pro večeři – tady jsou modernější – nevedou ani razítka ani kupóny – bodíky na kartu naskáčou samy jen přejetím čtečkou .... ještě jsem nevypátrala k čemu mi jsou, ale protože jsem silná závislačka – poctivě je sbírám. Však se někdy hodí!
A ještě do drogérii pro prací prášek – tady konzervativně dostanu kupón za nákup, když jich budu mít 15, bude 10% sleva na celý nákup. Bejvávalo dvacet procent, ale beru i těch deset!
A co teprve, kdybych si šla dneska koupit boty, tak i za ně se mi načtou body a jednou za rok mi přijde poukázka na částku, která odpovídá nasbíraným bodům.
... už jsem z toho sbírání docela zmatená. Dokonce jsem si musela v peněžence vyhradit jednu kapsu jen na sbírací kartičky. Není to jen tak, není kartička jako kartička – jsou kartičky sbírací (na razítka a kupóny za nákup), kartičky odečítací (platební nebo kartička na cvičení, kde se zaznamenává absolvovaná hodina). Nejdůležitější je, uvědomit si v tom mumraji při placení, jestli jsem v obchodě, který má sbírací kartičku, a pak krom příslušné částky musím najít tu odpovídající kartičku. Je to veliká zodpovědnost, aby se načítalo, sbíralo, vlepovalo .... a děsím se toho, že jednou si nechám dát razítko za oběd do kartičky na cvičení a do kanceláře se budu chtět dostat na kartičku na body za nákup obuvi...... těžký život kartičkového závisláka. :-)