Ale stejně jako všichni okolo i já se ženu za představou dosáhnutí štěstí.... ještě nové kachlíčky v koupelně, ještě uvidět Los Angeles, ještě..... a protože jsem žena k dílu, všechny svoje podmínky ke štěstí jsem většinou splnila, ale vysněný ideál jsem si stále posouvala dál za další ještě, ještě..... prostě běh na nekonečnou trať.
Minulé sobotní ráno se nijak nelišilo od jiných, víkend na vesnici u manželových rodičů a chystání se do lesa na houby, tak jako většinu víkendů, kdy rostou. Přípravy nikterak náročné, košík, nožík, repelent a hlavně pohodlné oblečení - tedy vytahané tepláky, tričko, které pamatuje i lepší časy, oranžovou šusťákovou bundu ze 70.let, protože v téhle barvě se v lese manželovi jen tak neztratím. Třešničkou na dortu mého modelu je baťůžek z jakéhosi pražského maratonu..... a hlavně jděte zadem, ať vás nikdo nevidí, přikazuje dcera, protože i když nehrozí, že by nás potkala módní policie z časopisů, poctivě přiznávám, že náš houbařských outfit je trochu out. Ale pohodlí nade vše.
Pachtíme se lesem z kopečka do kopečka, oči vystřelujeme dva metry dopředu a z podhoubí tak zrakem vytahujeme neviditelné hříbečky. Košíky se pomalu ale jistě plní. A v tom to přijde, s upoceným obličejem, urousanými vlasy, v super oranžové bundě s prastarým batohem na zádech si uvědomím zvláštní pocit. Zbystřím, abych zjistila oč jde. Nějak se ve svých pocitech nedokážu vyznat. Zkouším to znovu....... A dojde mi, že jsem asi šťastná. Ne asi, doopravdy. Cítím štěstí každým kouskem svého těla.
Hned, jak je mi to vlastní, zkouším situaci analyzovat. Chci zjistit recept na štěstí, v čem tkví. V oblečení asi ne, ve slavnostně nasvíceném sále také ne. Tak co se vlastně stalo, že jsem šťastná? V myšlenkách se mi promítá to, že jsem v lese s manželem, který udá směr a pak každý zvlášť se vydáme do houštin, abychom se na předem domluveném místě sešli. Velmi mi to připomíná i náš společný život. I když po většinu času kráčíme každý zvlášť, tak jeden z nás, který je v dané oblasti zkušený, vytyčí směr, abychom se spolu na daném místě - doma večer vždy rádi sešli. Stejně tak je to s nepřítomnou dcerou, kterou nebaví chodit na houby. Nenutíme ji a rádi jí v lese nasbíráme třeba borůvky a ona - ne na oplátku, ale jen tak, čeká na naše zavolání až půjdeme z lesa, aby nám začala na zahradě grilovat nějakou dobrůtku. Moje štěstí pramení z této naší vzájemnosti, jak se navzájem nenutíme k dělání toho, co koho nebaví ale to, co je nám vlastní, umíme nabídnout s láskou druhým. Uvědomuji si i důležitost toho, jít každý sám svou cestou a mít radost z potřeby navzájem se shledávat. Tentokrát jsem si z lesa přinesla víc než košíček plný hub.
Štěstí
Další články blogera
Tato rubrika neobsahuje žádné články...
Další články z rubriky Ostatní
Ladislav Jakl
Dělají z nás ženy! Nebo jen hlupáky?
Jsme všichni obětmi tajemného spikleneckého experimentu, kdy pomocí přísad do potravin globální vládci nadělají z chlapů zženštilé hermafrodity, neschopné plodit děti?
Milan Šupa
Čerpejme sílu ke vzestupu z prožití reality Ducha
Myslím, tedy jsem! Tato slova jsou lež! Jsou omylem! Kdo je akceptuje, sází na falešnou kartu a promrhává svůj život. Ztotožňování vlastní jsoucnosti s rozumem a myslí je tou největší tragédií, která nás může postihnout.
Jiří Herblich
Slovo, které radí člověku je Božské tím, že chápe princip Božství
Kdo najde slovo své jako Božské tím, že uvěří. Ten najde slovo společné jako svoje a bude to slovo Boha v člověku.
Yngvar Brenna
Jakou chcete budovat společnost aneb pryč s Velikonocemi
Skutečně je to něco, za co máte utrácet peníze i čas a úsilí, abyste ty dopady potírali, či alespoň pokoušeli, byť zcela marně, zmírnit? Přece jde o to, jakou chcete budovat společnost.
Jan Andrle
Nový oblek
Jak slíbil, tak udělal. Sliby se mají plnit, že. A já to stihnu nejen do vánoc, ale dokonce do velikonoc. Tady to je, přátelé blogeřníci.
Počet článků 31 | Celková karma 0.00 | Průměrná čtenost 1327 |