Knedlíková charita
Prostě abych přežila a nerozdala svou výplatu do kasiček všem těm, kteří mě po cestě z práce osloví.
Moje sobotní ráno začíná na farmářských trzích na pražské Náplavce. Jako pravidelný zákazník se s úsměvem zdravím s prodávajícími příjemnou konverzací: Jak se máte? Co děláte? Co nového? Jak vám chutnalo? I proto sem chodím - smazat anonymitu každodenního nakupování v supermarketech. A těch lákavých pochoutek. Je sluníčkově, svět funguje jak má.
Bohužel, ne všechno se dá na trhu koupit. Nákup dokončuji v našem supermarketu a jde mi to od ruky, šup šup do košíčku a už stojím ve frontě na kasu. Přepínám na autopilota a stylem krok sun krok se dostanu k pokladně, vydávám zboží na pás, lovím peněženku….. zautomatizované činnosti. Tady žádné otázky Jak se máte? Co děláte? … Z mého světa mě vytrhne jakýsi nesoulad. Všimnu si stařičkého pána přede mnou, na páse má jen vajíčka a houskový knedlík (obojí je ve slevě). Své dva balíčky na páse roztržitě rovná, neví kam s košíkem, za sebou má ošuntělou tašku na kolečkách, na sobě košili a trenýrky, o kterých začnu přemýšlet, jestli jsou spodním prádlem nebo kraťasy na ven. Je vidět, že má problém s orientací ve světě, je pomalý, ale po nějaké chvíli vyhodnotí situaci dobře, a tak i on se dostane ke kase. V duchu si říkám, asi si bude vařit knedlíky s vajíčkem, vypadá to, že už jeho paní nežije a vaří si sám, a nebo jeho paní žije, ale má potíže s chůzí, tak chodí na nákupy on…. no to ta moje fantazie a zároveň se cítím trochu provinile, že já si rozmařile na trhu nakoupila takové drahé dobroty. Najednou pokladní hází knedlík do regálu kamsi pod kasu se slovy – v kanceláři ještě nezanesli slevu, nemůžu vám ho prodat. Pán platí tedy jen vajíčka, kdy směrem k pokladní nastavuje třesoucí dlaň s drobnými, aby si vybrala. Už jsem na řadě, celý nákup mám v tašce, vajíčka stařečka pořád leží v odbavené části, ten stojí opodál a snaží se pochopit situaci. Vypadá to, že neví co má dělat. Říkám si, to bude mít k obědu jen míchaná vajíčka, o knedlík přišel. Za mnou fronta, všichni mlčí, mám také svých starostí dost a bojuji s tím, jestli mám vystoupit ze své naučené role nereptajícího zákazníka a nepletení se do věcí, do kterých mi nic není. Jako poučený spotřebitel samozřejmě vím, že pokud je v regále zboží s cenou, slevou, musí ho prodejce prodat. Pokud není určené k prodeji, nemá tam co dělat. Měla bych si vyžádat vedoucího prodejny a asertivně na to trvat, ale touhle cestou se mi zrovna nechce jít. Chci mít situaci rychle a bez pozornosti vyřešenou. Jen žádné konflikty. Nemám náladu vytýkat, co kdo dělá špatně, že sleva na knedlík má být v systému, že pokladní má být vstřícnější a mít pro stařečka pochopení, že situaci má řešit vedoucí prodejny... nechci nikoho vinit a soudit. Hledám technicky nejschůdnější řešení a hlavně bez emocí. Říkám paní pokladní, připočítejte mi tam ten knedlík, koupím ho pánovi beze slevy. Pokladní ho vyndává a chystá se mi ho namarkovat. Do té doby neorientovaný stařeček vykřikne: „Děkuji moc, to já si dojdu vybrat ten bez slevy, bude mít delší trvanlivost! “, a mizí mezi regály. Zůstávám div ne s otevřenou pusou stát u poklady a docela úzkostně vyhlížím stařečka. Hm, tak v klidu to tedy nebude. Konečně, přichází se smutkem v očích – když oni tam mají jen ty zlevněné. Platím tedy zlevněný knedlík za plnou cenu, rozdíl činní pro mě pár korun. Jo, dělat charitu… Ale o to přeci vůbec nešlo. Já jsem jen chtěla, aby stařeček měl k obědu míchaná vajíčka s knedlíkem, která já mám tak ráda. A z mé strany stačilo udělat tak málo. Tak byly tam ty emoce nebo ne?
Marie Heřmánková
Splnil se mi jeden z mých životních snů
Už dlouho jsem se těšila, že budeme chodit do ZOO s vnoučátkem. Ale budoucí matka našich vnoučat studovala a studovala, a následně trávila spoustu času v laboratoři s kmenovými buňkami.
Marie Heřmánková
Jak jsem potkala úchyla
Zaspala jsem, sotva to stíhám na čas do práce, prohýbám se pod těžkou taškou, tramvaj narvaná. Stojím namačkaná u dveří a tvářím se jak sto čertů, v obličeji mám veškeré utrpení světa. Jsem nešťastná chudinka.
Marie Heřmánková
Taky řešení! Snad z toho horka.
Jedu z práce večerní poloprázdnou tramvají. Sedám si k okýnku, místo vedle mne je volné. V hlavě přemítám o dnešním dnu, o horku... těžkopádnost letního podvečera
Marie Heřmánková
Stárnout jako techniky se nebojící jedinec
Už před lety jsem si řekla, že budu stárnout jako techniky se nebojící jedinec. Pamatuji si, jak jsem v dětství nechápala naši sousedku, když si neuměla pustit televizi vypínačem (o dálkových ovladačích neměl nikdo ani ponětí),
Marie Heřmánková
No těsta mohlo být méně, uzeného masa víc a knedlíky celkově o dost menší!
Líbí se mi, když moji známí na facebook dávají fotky jídla, která si dávají v restauraci. Já to nikdy nedokážu, napadne mě to až když dojím.
Marie Heřmánková
Na bruslích jsem nestála skoro 15 let
Věděla jsem, že to bude těžké. Na bruslích jsem nestála skoro 15 let. Minulou neděli jsem si trať v olympijském parku na Letné omrkla z patřičného odstupu, a tak jsem věděla, že kolem celého koridoru vede sympatické a ve správné výšce (akorát k mé ruce) končící oplocení. To mě nejen uklidnilo a dokonce dostalo i do euforie. Pod vlivem endorfinů jsem si pak koupila nové brusle.
Marie Heřmánková
Nedělní deprese
... moc ráda jsem či četla v jednom magazínu pravidelnou rubriku, jak si zajímaví či slavní lidé užívají víkendu. Říkala jsem si, co bych asi tak napsala já, kdyby to někoho zajímalo?
Marie Heřmánková
Vánoční divadelní divák
Ráda chodím do divadla - voní mi. Táta ochotničil celý život a babička mi často nadšeně vyprávěla jak, když se v Praze učila na švadlenu, chodila do Národního divadla až tam nahoru, kam se prodávaly laciné lístky na stání.....
Marie Heřmánková
Předvánoční bláznění
Jako pro začínající hospodyňku byly pro mne na jedničku připravené Vánoce obrovskou výzvou. Už od září jsem plánovala den po dni jak vše zvládnout, zapisovala si úkoly do kalendáře a mým snem bylo vydat brožurku: Jak v klidu připravit perfektní Vánoce. Prostě seznam pro bezchybnou hospodyňku, aby v den D bylo napečeno dvacet druhů cukroví, okna se leskla, byt voněl čistotou, dárky byly zabaleny jak z profi balící služby, pečlivě vybrané – nejlépe mnou vyrobené vánoční pozdravy byly včas poslány a pro každého známého vyrobený malý dáreček vlastníma rukama a já přesto byla odpočatá, usmívající se a nevystresovaná hospodyňka....
Marie Heřmánková
Můj 17. listopad 1989 .... a večer jich bylo na Národní třídě dost
Nevím, jak to tenkrát (v roce 1989) zvládaly ostatní rodiny, ale já, když jsem si po půlroce na mateřské spočítala rozpočet naší rodiny, zjistila jsem, že si nemůžu dovolit být na mateřské dávce, která se po šesti měsících smrskla na 600 kč. A to jsem si za celou mateřskou nekoupila na sebe ani nové ponožky a miminko mělo vše poděděné, většinou dokonce i po mně.
Marie Heřmánková
Šumavské podzimní pokocháníčko
Už dlouho jsme si s kamarádkou o tom povídaly a najednou - ani nevím jak, podařilo se nám domluvit termín. Jakmile je dané datum, povídánky dostanou reálné obrysy a k uskutečnění už je jen malý kousek. Pojedeme na Šumavu.
Marie Heřmánková
Štěstí
Vím, že životní štěstí se odvíjí hlavně od toho, že já i moji blízcí jsme zdraví. O stupínek níž je pocit štěstí, který do jisté míry můžeme ovlivnit sami, protože tak trochu záleží na nás. Já jsem si ještě donedávna pod pojmem štěstí představovala slavnostně osvícený historický sál, sebe v plesových šatech jak z popelčina oříšku, vznášející se v rytmu valčíku v náručí milujícího manžela - přiznávám, že moje představa je ovlivněna filmy a červenou knihovnou.
Marie Heřmánková
Když na výlet, tak vláčkem…
domluvený sobotní výlet proběhl tak, jak měl – návštěva hradu, dobrý oběd, prohlídka kláštera, sluníčko, zmrzlina, pohledy ..... a jedeme domů.
Marie Heřmánková
Moje potkávání se s Prahou
Už jako mála holka z Vysočiny jsem toužila po Praze. Myslím, že poprvé jsem se do ní zamilovala, když mi bylo 12 let.
Marie Heřmánková
Doba kartičková je doba kartičková…
Jsem sběratelka kupónů, závislák na razítcích ke každému nákupu, lačním po bodech za nakupování......
Marie Heřmánková
Ekologie bez celofánu aneb tvarohový byly minulý týden…
Tak nevím - možná, že opravdu nevím roupama coby (jak říkává moje maminka).
Marie Heřmánková
Snění u výlohy
Určitě to znáte z dětství, kdy jste s nosem na výloze snili o vystavené hračce, a pak u vánočního stromečku či o narozeninách jste nedočkavě rozbalovali dárek s touhou - ať to tam je..., prosím ať to tam najdu.....
Marie Heřmánková
Historie prostředního přechodu pro chodce v pražské Resslově ulici
aneb lidem je třeba nechat volnost k dělání dobrých skutků než je svazovat pravidly, která je jim dáno od přírody porušovat.
Marie Heřmánková
Jak jsem si před 15 lety nevědomky zahrála na pořad Pošta pro tebe
Jakmile jsem se naučila číst, hltavě jsem se vrhala na krásu příběhů z knížek. A že jich u nás doma bylo! Hlavně z tatínkova dětství - takže jsem čítávala příběhy plné trosečníků, klukovských part,dobrodružství v pralesích a opatrně jsem tak holčičíma očima nahlížela do klukovského světa. Trochu mi bylo divné, že vedle tatínkova vyprávění o chudém a šetřivém dětství ve vesnické chaloupce, měl docela slušně vybavenou knihovničku.
předchozí | 1 2 | další |
- Počet článků 31
- Celková karma 0
- Průměrná čtenost 1327x