Šumavské podzimní pokocháníčko

Už dlouho jsme si s kamarádkou  o tom povídaly a najednou -  ani nevím jak, podařilo se nám domluvit termín. Jakmile je dané datum, povídánky dostanou reálné obrysy a k uskutečnění už je jen malý kousek. Pojedeme na  Šumavu.

Jezerni slat za soumrakuMH

Termín jsme domlouvaly měsíc dopředu a náhodou se nám podařilo vybrat ten - na počasí nejkrásnější podzimní víkend. Barevná podzimní příroda prozářená slunečními paprsky nás provázela po všechny tři dny.

Do baťůžků  jsme přibalily  fotoaparáty a díky  nespěchání, jsme po celý víkend objevovaly jejich funkce a vychytávky, na které během všednodenností není čas. Takže jsme fotily tekoucí vodu na režim sport, kamínky na režim kytička či řeku na protislunečnění….

Hned po příjezdu do penzionu v Horské Kvildě  jsme nedočkavě  nazuly chodící botky a  hybaj do podvečerní Šumavy. Po cestě nás překvapily stromy porostlé chundelatými trsy lišejníků a pokroucené zakrnělé  kmeny bříz. A když se  začalo stmívat, rázem jsem se ocitly ve strašidelné pohádce.  Ještě jsme stihly obhlídnout  Jezerní slať, ale bylo mi docela líto, že už se smráká a že nebudou tak pěkné fotky, jako by byly za sluníčka. Jít nocí šumavskou vesnicí, kdy se kolem valí mlhy a jen měsíc osvětluje cestu před námi, štěkají psi a v kostech už je cítit ranní mrazík  se nedá ani popsat ani nafotit…. to se musí prožít.

Druhý den jsme se  vydaly na okruh podél Hamerského potoka na  Antýgl, Turnerovu chatu, Zhůří ...  Příroda hýřila barvami, pavouci předváděli utkaná babí léta, horský potok tančil  na obrovských balvanech, sluníčko se  vyjímalo na modré bezmráčkové  obloze a my nevěděly kam dřív s očima. Šumavská příroda nabízela tolik pokocháníček…..

Nedělní ráno jsme  se rozloučily s naším penzionem a zajely si znovu nafotit  Jezerní slať – tentokrát  za sluníčka. Pak ještě na Modravu a odtud  podél Roklanského potoka až na Tříjezerní slať. Domů jsme se vrátily s nabitými  baterkami do nadcházejících podzimních sychravých dnů. Rychle jsem zasedla  k počítači a stáhla si fotky. Jaké bylo mé překvapení, když jsem  zjistila, že snímky za  soumraku jsou o moc pěknější – mají mlžnatou šumavskou náladu a vítězí na plné čáře nad těmi sluníčkovými…..